Smrt

Láska je bolest,co nikdy není hezká,
sedíš v koutě sám a po někom se ti stýská.
Stýská se ti až tak moc,
že probdíš noc co noc,
a nemůžeš usnout,nemůžeš spát,
do náruči smrti chtěl by ses dát.

Ta už tě však pevně svírá,
pomocí lásky ze vnitř tě zžírá.
Neboť láska její nástroj jest,
pořád si říkaš "Za co,za co tak velký trest?"
Čím sis ho jenom zasloužil,
vždyť po žádném bohatsví jsi nikdy netoužil.

Někdo ve tvém srdci požár založil,
někdo,za koho bys život klidně položil.
Bylo to tak krásné,tak sladké,tak neviné,
vždyť tys nechtěl nic než jen to jediné,
jenom býti s ní,
jak nádherně tyto slova zní.

Teď už ale pozdě je,
tvé srdce se už nesměje.
Pomalu z tebe síla odchází,
smutek a úzkost si tě nachází.
A ty už jen sedíš a čekáš.....

Když náhle tvé tělo na zem upadá,
jak okvětní plátky růže,co uvadá.
To smrt si tě už odnáší...