Nedělní

+ + +

Nedělní jitro
je prvního června
a ptačí koncert
na stromech i pod římsou
oslavuje život
i tento svět

Ještě chvíli poležet
nemyslet na nic
a naslouchat

Za oponou víček
vidím rozkvetlý palouk
a na něm dívka
Probírá se zástupem kopretin
zdraví se s pomněnkami
bosé nohy smočené rosou
a barevně zdobené
okvětními lístky

V ranním oparu košile rozhalená
laská se s ňadry
a lehká sukénka
prosvítá proti slunci
Tentýž zpěv ptačí
a totéž slunce
a klid
než se ohlédla
a rozběhla se šťastná
za mnou zpět

- Mám . . . -
- Mám . . . -
Přiběhla
a rozevřela dlaně
V jedné byl čtyřlístek
Ve druhé
slunéčko sedmitečné

- Podívej . . . ! -
- Našla jsem štěstí . . . !
Smála se
radost jí rozzářila oči
Stoupla si na špičky
a její ňadra se lehounce opřela
. . . o mou hruď
Na tvář mi tiskne své rty
Už žena . . .
ale ještě trochu i hravé dítě

Objímám tělo ovoněné loukou
které se ke mně vine
Dávný obraz rozplývá se touhou
Ještě vnímám na šíji
její orosené dlaně
a úsměv
když se ptá slunéčka
- . . . do nebíčka,nebo do peklíčka . . . ? -
- Jé podívej . . . -
Slunéčko vzlétá k obloze
- Podííívej . . . -
mává mu na cestu
a já tou krásou uhranut
mávám s ní . . .
. . . do nebíčka . . .

Bože,kolik je to vlastně let
. . . co už nežije má žena . . . ?

+ + +