Byla sem anděl co vesele si lítal...

Byla sem anděl co vesele si lítal,
byla sem šťastná, rys slunce vždy vítal.
Dlouho dobu sem te shora pozorovala,
potom se bláznivě zamilovala.
Byla to blbost milovat tě,
smrtelníku!Zabil si mě.
Má křídla se potrhala
a já už neodletěla.
Seděla jsem na tvém okně
a pozororovala co se děje vně.
Myslela sem, že to nepřežiju,
ale stále tam sedím, sem tu.
Každé ráno koukáš z okna přeze mě,
tak si konečně všimni i mě,
Už takovou dobu tu sedím,
že i přemýšlím zda-li skončím.
Už neváhám ani chvilku
skáču, sfoukávám svíčku.
Roztrhaná křídla se trhají ještě víc
padám peklu přímo vstříc.