O Karin

O Karin

Soužím se kvůli svojí lásce velké,
Kterou jsem nikdy nepotkal,
Chtěl bych se dotknout její tváře hebké,
Já větší rozkoš ještě nepoznal.

Blázním a šílím jako pomatený,
Obrázek její ten mi nedá spát,
Dává mi sílu já jsem okouzlený,
Úžasné vlajky lásky nechám vlát.

Sepíšu o ní epos nádherný,
anjelské luhy a nadpozemské ráje,
Amorem touhy já jsem raněný,
V blankytných verších dotýkám se ráje.

Vězeň Miky

Bez ní jsem prostě uvězněný,
Navěky věkův v cele života,
Chtěl bych být od ní políbený,
Jen ať můj hlásek sladce klokotá.

Bouřlivý budu jako vítr,
Který se mezi stromy proplétá,
Můj rytmus řinčí o půlitr,
Nebesky krásně já jsem poeta.

Mé srdce bije zvonem katedrál,
Po celém světě rozléhá se,
Miluju Karin jsem normál,
Já v její kráse rozplývám se.