Klubíčko štěstí

Klubíčko štěstí

Ztratila jsem druhou duši,
krásnou, teplou, zvířecí.
Jestlipak vůbec tuší,
jak mi strašně chybí,
jak mi z toho srdce buší…

Snad si na ní zvířecí nebe políčí,
budou mi tolik scházet,
ty krásný oči - kočičí.

Spaste mý srdce bolavý,
Bude mi tolik chybět,
měkká srst, šimrající vousy, pohled zvídavý.

Kdo mi usne na hrudi.
a kdo mě ráno probudí,
když budík selže.

A pak, že zvíře nelže,
tvářila se, že se mnou bude napořád?
Má tenhle svět vůbec nějakej řád?

Kdo mi bude líst v noci pod peřinu
a usínat mi na hrudi.
Na koho mám svalit vinu
kdo mě povzbudí?

Ať už tuhle bolest vezme ďas,
Ale tobě – ty malý klubko štěstí
děkuju za tvůj čas.