šmutním....

Vlasy chemonové barvy odrostlé od kořínků.
Oči malé únavou. Místo nehtů tvrdé cosi a
v žaludku nic zdravého.
A přesto se mezi záchvaty zoufalosti trochu smívám...
Mám hlad.
A myslím na něho. Protože prý někoho má.
Ta Druhá po mě.
Možná né poslední.
A zas jsem se otřásla žárlivostí...
(jenže už jsou to dva roky)