Kdepak jsi

Kdepak jsi, kde hledat mám?
Poraď mi, já nechci býti sám.
Jsem jak strom, který dřevorubec kácí.
Vzpomínky se strašně často vrací.

Chtěl bych zase ženě verše psát,
milovat ji a při ní vždycky stát.
Chci zas v lásku doufat, láskou žít,
zapomenout a klid v duši opět mít.

Proč zastavit se na své cestě,
proč zastavit se teď musím.
Mezi domy po temném městě,
bez zranění projít zkusím.

Potřebuji najít ženu, která mi směr ukáže,
vyvede mě z toho všeho a dodá mi zas kuráže.
Čím dřív přijde, tím míň bude, moje duše zraněná,
Teď v ní je však ostrá dýka až moc hluboko vražená.