Básně

Jidáš a Barabáš
Větve se dotýkají rukou,
nohy nebe,
hlava země
a duše v zeleni pozoruje
dovádějící zajíce Dlouhoucháče.

Kdo ohlídá mé snění?
Bůh či člověk?

Kostlivče,ty sladký usurpátore,
s bílou lilií v levé ruce
a v pravé s bambitkou,
nepospíchej za mnou,
když já s takovou chutí s tebou břinknu do bláta.

Hromosvod,archanděl Gabriel.
Ďábelské ornamenty vyšiji na velikonoční ubrus,
aby kat Mydlář si do něho utřel své zkrvavené ruce.

Nečiń druhému nic zlého,
když nevíš,
zdali ti nekoupil pro potěchu kapesní baterku.
Pak ten třetí
ti ze závisti oosolí kávu.

Kronika Dalimilova,česnek a Mesiáš.
Jidáš předvádí pantomimu u kašny na náměstí
a motýl Smrtihlav ho ochrańuje.
Vždyť živa je,
i když tělo její v zahradě getsemanské
bylo zrazeno Pilátu Ponskému za čtyři stříbrné.

Kde pravda o koruně trnové
a lež o plášti purpurovém!
Barabáš vytáhl hřeby z rukou a nohou,
podkovu z nich vykoval pro štěstí
a tu pověsil nad kolébku dítěte ještě nenarozeného.

Minci do vzduchu vyhazuji.
Co přát si více?

Nechytím tě,
do kanálu se skutálej
sice minulost,ta upírka žíznivá,
zaškrábe mi na dveře.

Školačka Boží 2001