Jak padají andělé

.

.

Šel jarní nocí, vlastně už ránem
a uslyšel tichý něžný pláč
Šel za vůní fialek. Jakoby zastavil se čas
v obláčku té jemné vůně
na samém dně hvězdné tůně
se anděl chladem třás
v očích otázku – Co jsi zač?
Vypadal jakoby pohádal se s Pánem
padlý anděl, vlastně dívka-anděl

Poznal že je sama a smutná
a tak ji pozval k sobě na kolej
- MÁM OKNO BLÍZKO HVĚZD –
dívka-anděl jen mlčky kývla na souhlas
jakoby tím pádem ztratila hlas
V očích jí začaly slzy kvést
Ukrad jí ty slzy – NEPLAKEJ
VÍM JAK SAMOTA CHUTNÁ
Dívku-anděla odved si do noci

Vrátná na vrátnici tiše dřímala
a schodů bylo jako do nebe
šla mlčky a bosá
vlasy do půl zad
v očích tichý chlad
( to jak venku padala rosa )
Byla jak ustrašené dítě schoulené
Až tam blízko hvězd se poprvé usmála
vděčný padlý anděl

Na gauči schoulená do klubíčka
( trochu se ještě zimou třásla )
upadala do světa zapomnění
Dívaly se na ni zvědavé oči -
( a svět se točí točí točí )
JE ANDĚL NEBO NENÍ?

Pak i ta malá lampa zhasla
sen ji políbil na víčka
naivní důvěřivý anděl

Ruce měl horké zvědavé
KDE MÁŠ KŘÍDLA, ANDĚLI?
Ne, to nebyl sen kdo ji políbil
PROČ SE BOJÍŠ, BLÁZÍNKU?
Bránila se jen chvilinku…

Ráno ji něžně probudil
Poprvé se vzbudila v cizí posteli
v očích prosbu – Podej mi šaty… – NE!
TEĎ UŽ JE POZDĚ STYDĚT SE, ANDĚLI!

Bolela ji duše a hlavně celé tělo
- NAŠEL JSEM SI TĚ VE FIALKÁCH
NA NOC NEBO NA ŽIVOT
JAK SAMA CHCEŠ
Jak padlý anděl pozná co je lež?
(a on si otevřel pivo)
Sen už jí dávno nebydlel na víčkách
a plakat se jí chtělo
TEĎ MÁM PRÁVO ŘÍKAT TI PADLÝ ANDĚL…

Nechal ji samotnou blízko nebe
pod oknem kvetla divizna
a nahoře hvězdy spaly

A byl k nim jen krok…

Na zpáteční cestě zmok...

Pak uslyšel jako z dáli:
KDO JE TA DÍVKA, KDO JI ZNÁ?!
a uslyšel říkat sám sebe
ANDĚL CO NA ZEM SPAD...

.

.