Sen o velkých křídlech z lásky

Pozdní večerní dobou,
po ulici smutně chodí,
myšlenky v hlavě plavou,
chtěla by na nich plout lodí.

Jenže se bezmocně topí,
slzy jsou toho důkazem,
svou hlavu k zemi klopí,
její tajný sen byl prozrazen.

Sen o velkých křídlech z lásky,
ten však byl všem jen k smíchu.
Teď z jinak veselé tmavovlásky,
stala se oběť v nepřátelském tichu.

Zvony chtěla by slyšet bít
ale ne cizí, jenom ty svoje.
Černé růže kolem sebe mít,
dostat se pryč, bez většího boje.

******
A tak zvony za slunečna bijou,
lidé šeptají si, zvědavě hledí.
Pak náhle si ve vzduchu všimnou,
jak do nebe bílá křídla si letí…