Rozpolcená

Největší tma bývá
těsně před svítáním
neodmlouvám
tuším
to co všichni tady
že je život krutej
tak pryč s odmlouváním
těžký černý mraky
světlo před svítáním

položím si hlavu
hned tam vedle tvoji
dej si moji manu
když tak o to stojí
zažeň tu tmu tmoucí
někam do ústraní
srdce moje dmoucí
moje jméno haní

tak jen pospěš prosím
neotálej stále
tvé jméno honosím
mám už na mále
nasnídáš se dlouze
co zvečera zbylo
ale nejdřív tady
čeká tebe dílo

nejím nespím tuším
zas srdeční zradu
tak buď sbohem lásko
dávám tě do chladu
nečekám tě více
nestojím už totiž
o své zmoklé líce
a klíče od hradu

budu sama sebou
zhasla tahle svíce
na duši mě zebou
tvoje létavice