Dopis do nebe

°

Milá,

píšu Ti dopis do nebe . . .
(snad v pořádku dojde)

To, že Jeník i Petruška jsou zdrávi jistě víš
(stejně zásluha na tom . . . je jenTvoje)
Jistě dobře víš i to
jak se nám bez Tebe žije.
Naštěstí děti Tvou nepřítomností netrpí tolik
jak jsem se původně obával.
Jsou moudřejší než já
(mají to po Tobě)
Určitě těší Tě jejich večerní vyprávění
i smyšlené modlitbičky
i všechna ta přáníčka
se kterými se mi nesvěřují
a která zůstávají jen mezi Vámi

Nestěžuji si
Však víš
nikdy jsem na to nebyl
Konečně i o mně znáš všechno . . .
A prosím nepobízej mě někam
kam zatím nechci
Netrpím tím, že jsem bez ženy
Chci v sobě nechat doznít
co z našich dnů zbylo mi
Tvá slova,
zpěv těch písní
co měli jsme tak rádi . . .
i ticho
které jsi tak milovala
když jsme byli spolu jen Ty a já . . .

Chci v sobě nechat doznít melodii zvonů
................................................z Lorety
i od nás z domu
Když nedělní ráno
se nám protáhlo až k poledni
a naslouchali jsme
jak doléhaly k nám
údery srdcí z kostelních věží
než jsi mne
rozdováděná
a růžová společným štěstím
táhla z postele dolů
a já jsem až přivíral víčka
nad krásou ženy
ovité Láskou . . .
. . .
než padlas´ mi do náruče
ještě jednou znovu
a jak jsme tak leželi na koberci
laškovali jsme jako malé děti
kdo z nás půjde první do koupelny
Vždycky jsi vyhrála
ale pak jsi mě vzala na milost
a šli jsme se mýt spolu

I to všechno chci si ponechat
čisté
bez poskvrny
jak dlouho jen budu moci
všechno si živě pamatovat . . .

- My máme maminku v nebi ! -
říkávají Petruška a Jeník
jsou-li tázáni

- A každý večer když usínáme
vypráví nám naše maminka pohádky o nebi. -

Zaražení lidé nechápou
proč nepláčou při vzpomínce na matku
Nikdo to těm lidé nevysvětlí
(zaraženě po mně hodí nepěkným pohledem
jakobych já měl z jejich srdéček vymazat Tvoji podobu)

Někdy mi připadá
že jsi
- má Lásko -
s námi teď víc
než když jsi ještě žila
(odpusť,ale já vím že rozumíš)
Jsi za každým slovem
jsi za každým pohledem
jsi za každým pohlazením
jsi za vším čím spolu žijeme
Jsi v našich srdcích ta nejkrásnější
(mám to jednodužší než Paris)
. . .
když s dětmi k sobě stuleni
přečkáváme noční bouři
Jeník je na Tvé straně
a Petruška zase u mně
Hlavy mi dají pod paži
a ruce mi táhnou na sebe
Však víš
jsou jako Ty
Také jsi se při bouřkách tulila
a mou dlaní si přikrývala oči

Jsme šťastní byť těžko nám bez Tebe
Ale nebyli bychom nic
kdybychom se my dva nikdy nepotkali

Mnohdy když něco uklízím
vidím a cítím Tvou dlaň na své ruce
Slyším Tvá slova:
- Běž si už odpočinout, já to ráda udělám . . . -
odháníš mě třeba od nádobí
a máchneš utěrkou když otálím

Vidím Tvou laskavou tvář
. . . Tvůj milý úsměv
a srdce Láskou se nad těmi obrazy tetelí
jako nad vzácnou fatamorganou . . .

V koupelně stále jsou svíce
z naší poslední bláznivé noci
kdy ještě jsme nevěděli
že Bůh Tě potřebuje . . .
a že Tě tak záhy k sobě zavolá
A tak když jsou děti smutné
občas jim je na chvíli zapálím
aby tam co nejdéle vydržely
Jednou je naše chůva chtěla vyhodit
ale děti Tvé svíce bránily až se zalekla
(jistě i o tom víš, co bylo potom slz, když se jim omlouvala)

Tak jde život svou cestou dál
i zvony bijí stále stejnou melodií
Všichni kolem mne se neustále diví
prý - co jsem to zač -
- pohledný mladý muž a tak dlouho bez ženy -
Určitě dobře víš proč . . .
Jsem stále stejně zamilovaný
jako když jsme se potkali po prvé
. . . a teď vlastně ještě víc . . .
Vzpomínáš?
Náš první majáles
Pak loučení před domem . . .
Chtěl jsem Tě políbit
ale Tys byla rychlejší
A pak ta hrozná bouře . . .

Stále mi zní i oněch pár slov po Tvém polibku:
- Ale tím Ti nic neslibuji . . . -

Asi je zatím dobře tak, jak je . . .

Dobrou noc . . . ! . . . milá ženo moje . . .

Líbám Tě . . . jako vždy . . .

. . .Dobrou noc. . . !

U nás doma _______6.6.2008

°