Kde je srdce?

Možná jsem si myslel příliš,
třeba se i ty teď mýlíš.
Já vzdávám už své snažení,
zde nepomůže viny vážění.

Když budeš mě potřebovat,
budu zde, abych ti pomohl,
ale nebudeme oslavovat,
protože já bych se usmát nemohl.

Bojím se o tvé štěstí,
abys nebyla nikdy smutná,
ale jak tak život tvoří lesti,
to docela hořce chutná.

Prý jsem byl k tvému srdci puštěn blízko,
což dáváš si stále za vinu,
ale to pak jsou tvé oči hrozně nízko,
nevidí-li, že ho vždy minu.

Zde ti však musím tvůj názor zvrátit,
když si mi své srdce neukázala.
Jak ti mám tvé srdce vrátit,
když si ho na mne neuvázala.

Tvá duše je pro mě teď místem stinným,
nuže lásku tady nehledej,
protože to mě dělá v úsměvu jiným,
tak si vedle mě nesedej.

Je mi smutná tahle chvíle,
jež neskončí nikdy v mém životě,
protože i kdybych ušel míle,
mé trápení nezanikne ani v nicotě.

Spolu naše srdce nikdy nebudou,
protože tomu ty nesvolíš,
tak mé myšlenky dál nepůjdou,
dokud cestu bez bolesti si nezvolíš.

Chci žít pro život další,
abych si připoměl,
jak krásné byly chvíle starší,
které jsem v hlavě předtím měl.

Mezi takové myšlenky budeš patřit,
i když tě nebudu mít šanci nikdy spatřit.