Vzpomínáš ???

Vzpomínáš, jak bylo nám na Hradě krásně,
nad námi svítily hvězdy jasně,
objals mě a já cítila se v bezpečí,
říkala si, tehle cit nic nezničí.

Pamatuješ na ten Měsíc, tak veliký byl,
celičkou Prahu ozářil,
ozářil mě i tebe,
se mnou se zatočila země i nebe.

Tak šťastná jako s tebou jsem nikdy nebyla,
s tebou bych tak ráda svůj život prožila,
každou chvíli, každý den,
prosím, ať to není jen můj sen.

S tebou jsem se spoustu naučila,
zažila tolik "poprvý",
do té doby jsem jen přežívala,
s tebou začala teprv žít.

Smáli jsme se, když jsem tě v posteli lechtala a Mates se přidal,
plakali jsme, když jsi mi svůj životní příběh říkal,
milovali se, jak bylo by to naposled,
s tebou mi připadal krásnej tehle svět.

Ani s jedním z nás se život nemazlil,
oběma dost ran zasadil,
doufala jsem, že teď už na něj budem dva a brzo tři...

Když jsem tě v metru viděla,
jak se rozplýváš nad moderním kočárkem,
po jediným jsem toužila,
abys byl už šťastným tatínkem.

Víš, ten, kdo miluje,
nevzdá se jen tak naděje,
i když je třeba jen maličká
nebo i falešná...

Pořád budu doufat,
po tobě toužit,
o nás snít...
Jsi pro mě víc,
než si dokážeš představit.