Abys věděl, jak to cítím

Když se nade mnou noc sklání,
vzpomínkám se těžko bráním.
Než ulehnu, sfouknu svící,
pak zavřu víčka na petlici.

Hnedle vybavím si tebe,
jak tu klečíš u postele.
Vidím tvoje oči a tvá ústa,
jak prosebně šeptáš: Se mnou zůstaň!

Po tvářích ti tečou slzy,
říkáš: Zkončilo to tak brzy.
Vždyť tě ještě ani neznám
a ty chceš být opět Šedá!

Jen se ráno probudím,
hned na tebe pomyslím.
Ve svém srdci dál tě mám,
tvůj úsměv posnídám.

Někdy přes den napadne mě,
zda to rozhodnutí bylo správné.
Chybíš mi a ty to víš,
lásce už se neubráníš!