Zamilovaný anděl

Anděl skládá ti pod polštář svá malá křídla,
S pláčem opouští tvé sny…
Už nebude tě hlídat, plnit tvoje touhy…
Nebude trávit s tebou dny…

V jeho srdci se něco láme,
I když bylo pevné jako skála.
Však pod láskou se zlomí i ten nejtvrdší kámen,
Ano…miluje….jako jeden z mála…

Snad odpustíš mu jeho hřích,
Měl tě rád, však milovat znamená víc.
I ty jsi dělala chyby….pamatuješ?
Slepoval ti srdce…nechtěl za to nic…

Ale teď….potřebuje slepit srdce on…
Jenže ty nemáš křídla, nemáš svatozář…
Netušíš, že je tu s tebou…
Nevíš, jak vypadá jeho tvář…

Možná…kdyby si ho viděla…
Možná by se zlomilo i něco v tobě…
Poznala by si, že ten vánek byly jeho ruce…
Pustila by jsi ho k sobě…

Naposledy pohladil tě po vlasech…
Podíval se na tvoje ústa
Vtiskl lehký polibek...
Řekl si: "Kéž bych tu mohl zůstat…"

A odešel…