Balada o …

Mraky černé po obloze plují.
A zakrývají slunce černou tmou.
Silné vichry od severu dují.
A nesou splín na duši mou.

Chtěl bych se probudit do rána.
Zalitého svitem slunečním.
Jenže to ráno nepřichází.
A nad vším vládne hustý dým.

Ten dým je z ohňů, které hoří.
A žhnou stále víc v duši mé.
Celý můj svět se náhle boří.
A všechno zdá se být černé.

Tak černé jak vesmír nekončící.
Kterým pluji, nevím kam.
Kdo uhasí plameny hořící.
A řekne mi co dělat mám.

Snad pouze ty a nikdo jiný.
Dokážeš mi povědět.
Že láska je to jediný.
Co drží pohromadě celý svět.

Od těch dob, co se známe.
Už nikoho nehledám.
My dva se přece rádi máme.
A jsem šťastný, že tě mám.