pár zmatených chvil

krví mi proudí několik promilí
a já bych si přála,
aby jsme byli zase jako děti nevinní
a znovu bych s tím závažím létala
do nebes, co se zdálo být tak blízko
k tomu,
aby mi nebylo tak moc úzko
z domu do domu
z lože do lože
a já vím, že mi jednou někdo pomůže
najít cestu zpět
na tu cestu bez konce mě navede
a poví mi pár sametových vět
a vím, že se mi zase povede
do matčinné náruče vrátit
tak jako před pár dny k tomu pocitu
že ty jsi tu
bez toho, abych musela myslet na probdělé minuty
protože vím, že teď si to ty
ať jsi třeba pravý nebo levý
já vím, že nikdo neví
jak se páska na kazetě odvíjí
tak jako dech motýlí
co usadí se na každou volnou část mého těla
a ukáže ti cestu k slati
tak jak bych to moc ráda chtěla
vrátit k té první pasti
jako v dětckých hrách
na to, že cit je jen prach
co uzavírá póry k nadechnutí
a nutí srdce k pnutí

nashledanou zítřky brzké
bylo by hezké
kdyby jste už byly minulostí
a já si neříkala po stý
prosím ať ten den nikdy nepříjde
ať se čas do dnešku nevejde
nechci, aby se hodiny nacpali do pár chvil
a já si pak ani nevzpomenu, že jsi tu byl
na ten úsměv vedle mne
ach, proč dna láhve jsou tak bezedné...

s pár promilí v krvi
to se to každému poví
jak mu jeden chybí
ten co ani neví
že je tou příčinou
proč nechci být nevinnou...