Co pohled dokáže

Netušil jsem, že utopit se,
je tak moc jednoduché,
v očích, modrých s příslibem zeleně,
bez záchraného kruhu, bez opory,
plavu v moři jenž říčkou se stává,
stejně proklet jak má duše,
bez odpočinku cizí srdce svádím,
s úsměvy, ale těžkým svědomím,
krok ke korku postupuji k nekonečnu,
kde útěcha v podobě kříže na mě čeká,
s láskou a vysněnou touhou ulehám,
k po boku tvému srdci,
jenž ztrouchnivělo časem nečinnosti,
v čas čekání po zázraku,
který v dlaních k tobě nesu…

Dvě oči v pohledu,
netušil jsem,
že dokáži se tak opít sněním…