sen

Sen, který se zdá
to není sen, vždyť je den
den sladce medový, ten
vždyť rosa z očí padá

sen, jest barevný
i kdybych neviděl
snad bych jen záviděl
sedmikrásku uviděl

sedmikrásku utrhl,
kouzelné pouto přetrhl,
gordický uzel rozvázal
a všechny nitky převázal

barevná vodo, třpyť se, zař!
a kněz mající svatozář
neschováš se pod oltář
bude z tebe samotář

láska však sama není nikdy,
můžou přijít taky křivdy
za lásku člověk bojuje
nebeská křídla startuje

otcem nemůže být matka
syn nemůže být dcerou
Karel nemůže být Katka
a Věra, ta nevěrou

společné slzy kanou nám
včera, dnes a zítra
postrádám tě, bolest mám
od samého jitra

slunce svítá na západě
vosa bzučí v ohradě
slzičku mám na bradě
to se rovná tvé zradě

eso, žolík, král čí dáma
otevírá se tvá brána
brána tvá do lepších zítřků...

...srdíčko se může hroutit
všelijak různě kroutit
může se však taky rmoutit
a člověk se může zhroutit

když má však ale vlastní hlavu
pozvedne svou pravou bradu
vidí náhle dobrou zprávu
jak sbírá venku trávu
náhle uvidí krávu
úplně zdrávu
a právu...

jo právu, tomu se člověk musí naučit
pokud nechce jen tak bídně otročit
svou hlavu do kýble namočit
co si mám však ale počít?

Díte počít nemůžu
když chce pomoct, pomůžu
svou neochotu přemůžu
ale ono...

ale ono začne plakat,
proč pláčeš, děťátko?
kdepak máš to koťátko?

uteklo mi, nevím kam
tak za ním pospíchám...