Prosím odpusť...

U našich kolejí, pak pustou alejí,
jdem ruku v ruce, jsme jedno srdce.
Jsme jedna duše, jsme jeden dech,
cítím Tvůj dotek, slyším Tvůj vzdech.

Je to jen ve snu,
to sílu mi bere,
že se to nestane
mě vážně sere.

Chci Tě líbat, pevně držet,
dát přivonět květinu,
mít Tě navždy, neztratit Tě,
byť na pouhou vteřinu.

Ležet v Tobě, vískat vlasy
a o nás dvou přemýšlet,
nechci slyšet ty divné hlasy,
že mám si přestat vymýšlet.

Chci žít svým snem a spát ve dne
a nevnímat skutečnost,
asi skončím někde v pekle,
mezi hříchy, na věčnost...

20minutová podvečerní múza 12/06/08

Reakce na sen, co dnes se mi zdál,
sen, kde líbat jsem ji směl,
sen nádherný (jak ona sama),
který však po procitnutí jen šedou barvu měl.