Vnímej mě také...

Ještě včera jsem tě viděl,
tak mi tvůj pohled také přiděl.
Nevšímáš si ani mé myšlenky
a tvé oči jsou jako prázdné výklenky.

Má osoba ti není blízká,
spíše jako světu víska,
ale já chci se snažit,
protože si tě budu vážit.

Abychom žili krásným snem,
tak prosím už mé srdce vem,
jelikož jediná pro mě jsi ty,
kterou tak chci mezi sty.

Na tebe mé srdce čeká,
před tebou si nyní kleká,
a své city k tobě smeká,
když samota do něj seká,
a toto mou duši dosti leká,
protože láska může být i měkká.

Vím že tohle asi nestačí,
ale mé myšlení jinak nekráčí,
tak si alespoň můžu přát,
že mě nebudeš lží hřát,
a že si třeba budeš za jiným stát,
který ti toho více dokáže dát.

Neumím najevo dát to líp,
tak mi alespoň jedno slib,
že nebudeš se mi smát
a hlavně mi v ničem lhát,
protože i když se ke spánku schyluji,
říkám si, jak velice tě miluji.