Co mám dělat??

Ležím na posteli,
a dívám se na prázdné řádky v tomhle sešitě.
..přemýšlím o tom,co si napsal,
...dobří kamarádi...
a přesto si myslím že bys chtěl i něco víc..
Ale mám strach,strach z toho jak rychle ubíhá čas.
Strach z toho,že už nevydržím čekat,
než se rozhodneš,než zjistíš jaká doopravdy jsem.
Strach z toho,že si někoho najdu,
a tobě pak dojde že si udělal chybu.
Strach z toho,že pak budu litovat že jsem nepočkala.
Říkáš: netlačit na pilu..
a já se moc snažím,.. nic neuspěchat.
ale je to tak těžký,když pořád doufám.
Chceš mě prostě poznat,
mít jistotu v tom,jaká jsem??
Ale já mám strach že nevydržím čekat!
Nechci pak něčeho litovat.
Řekl jsi: Někdy uvažuju jestli jsi vůbec z téhle planety Země.
A já ti odpověděla: Ano jsem!
Kdybych nebyla,
tak bych tu teď neležela s pocitem beznaděje,
a neptala se: Co mám dělat?
Nemusela bych přemýšlet,
pro koho se rozhodnu..
Ty nebo on???
Kdo mi dá odpověď...(vím tu musím nalézt sama)
A právě toho se bojím!
Když odmítnu jeho a budu čekat na tebe,a ty pak na "kamarádství nebudeš chtít nic změnit..,
budu litovat,že jsem si nevybrala jeho.
Když si vyberu jeho,
a pak zjistím že mě chceš,
budu litovat,že jsem nepočkala.
A i když si to nechci přiznat,tak vím,
že on by byl pouhou náplastí,
náplastí za účelem zapomění.
Už je to přes půl roku,
a já stále chci tebe.
Jenže nevím,jestli budeš chtít překročit stín přátelství,
a stát se tím,
čím chci abys pro mne byl..
A tak se tě ptám: Mám čekat??
Sám neznáš odpověď,nevíš co se stane.
Budoucnost je záhadná..
Moc dobře vím,kdo mi říkal že svoji budoucnost si každý určuje sám.
A já se bojím toho,
co si určím..
A čas ubíhá neúprosně dál...