Básně

Stojaté vody
Stojaté vody,
osamělost vodní plochy,
neviditelné noci.

Je mi lépe na Zemi nebo v oblacích?

Komu řeknu o pomoc?
Koho požádám o radu?
Kdo mi zatlačí oči a dá poslední pomazání?
Ty,člověče?

Čtverec.
Přímka.
Pravý úhel.
Duše má se zjančila,
protože času připomněla:
,,Máš na kahánku.Ty to nevíš?
Vesmír se navrací totiž ke mně domů."

Stojaté vody,
osamělost vodní plochy,
neviditelné noci.

Je mi lépe v hrobě nebo v pekle?

Zaříkám hyperbolu.
Vzývám spirálu.
A osmičce sypu jehličí do očí!

Slepota je majákem pro lidstvo,
aby příliš dlouho bloudilo svou minulostí,
poněvadž skutek utíká do budoucností času
do otcovské náruče.

Kolik pokušení,
tolik bázlivých a svérázných zachránců,
ale pouze jedno jediné SOS zní Vesmírem:
,,Slyš.Slyš,E.T.,
to my, děti tvé,tě prosíme o rozhřešení,
jinak dýka a meč v podobě jinu a jangu
zkříží se nad hrobem Kristovým ve jménu zrcadlového
odrazu Boha a Slunce a na prahu dne zapálí
čtvrtou svíci,ale nás dětí tvých, tu již nebude.

Slyš,E.T.,
neurážej se,
my děti tvé,tě žádáme,
prozraď nám,
proč tu jsme
a proč Bohu sloužíme
a tobě nactiutrháme!"

Stojaté vody,
osamělost vodní plochy,
neviditelné noci
lákají svým tajemstvím.

Kde je nám tedy lépe?
Na Zemi či v pekle?
V hrobě či v pekle?

Komu řeknu o pomoc?
Koho požádám o radu?
Kdo mi zatlačí oči
a dá poslední pomazání?
Když člověku,Bohu nevěřím!

V erbu čas,v erbu lvice 2000

Zhrzený milenec
Letopisy lidských duší,
kroniky zvířecích duší,
pohádky matky přírody.

,,Zhřešila E.T.!
Miluje totiž znova
a s tebou se nechce již setkat."

,,Bližší košile, nežli skafandr.
Bližší auťák, nežli kosmické plavidlo.
Bližší strach se zradou,
nežli svědomí s poznáním."

,,Co naděláš?
Ta nikdy svých lásek litovat nebude!"

,,Něco přeci...
Za svou nezkušenost a otevřenost se potká na sklonku života s tím, kterému říká své první ,,Já,,."

Letopisy o člověku,
kroniky o zvířeti,
pohádka přírody.

,,Modli se!Kaj!
A vlasy si na ježka ostříhej.
Slepota,ať ochrání tě před tím,
na co ti srdce pravdivě odpovídá
a cosen nalhává."

,,Odmítám jakýkoli trest za něco,
co nepřirozené zdá se všem.
Mé básně, mé dcery, pykají za to,
že miluji, ne za to,
že člověku ukazuji cestu z ráje na Zem.
E.T. totiž ke mně létá jen ve svátek
a on pořád mě zrazuje."

,,Dojemné! Nu což...
Pojdeš na lásku,tudíž svatou se staneš!
Hm.Velkolepé rozhřešení."

Letopis.Kronika.Pohádka.
Člověk.Zvíře.Pohádka.

E.T. se v černé díře dovtípí,
že čas pro jeho milostné spády nenastal
a že naopak básnířce čas z nudy dohodil pitomce.

V erbu čas,v erbu lvice 2000

Čas v přívlatcích
Čas je milostivý,
čas je opojný.

Milenci pohřbeni v suti vzpomínek.

Byla jsem zabita.
Jaderná bomba.

Být od tebe daleko jako je Země od Slunce,
být od tebe vzdálená jako je nula od konce.
Oholená láska.

Čas je noblesní,
čas je vnímavý.

Milenci žijící pod sutí vzpomínek.

Byla jsem probodena.
Dýky je lež.

Být ti tak blízko jako je hněv s modlitbou,
být tak s tebou jako je Bůh s Ďáblem.
Nastydlá láska.

Čas je citlivý,
čas je svádivý.

Milenci živořící pod sutí vzpomínek.

Byla jsem uškrcena
Drátem je pravda.

Nač je mi lízkost tvá?
Nač je mi od tebe útěk?
Nerozumná láska.

Čas mi pochlebuje
a dává najednou mat!

Nemohu.Nemohu.
Vrátit se tam,kde jsem chybila.
Slova byla pro mě hrou
a mládí jediným mým soukromým majetkem.

Hrála jsem a prohrála
lásku,cit a svobodu.

Odpusť mi
a na hlavu shoď mi tu jadernou bombu.
Za to ti projeví vděčnost
Bůh s Ďáblem,
kněz s modlitbou.

Potom snad duše má najde klid v nulovém stavu.

V erbu čas,v erbu lvice 2000