Jak stohoven ?!
Jak stohoven ?!
Anotace: Tak tenhle slaďák jsem napsal, abych se vypovídal z pobláznění jednou slečnou. Je to divný - psal jsem tady báseň pro slečnu, co mě milovala a já ji ne a teď píšu pro slečnu, co jsem chtěl a ona mě zase ne:-) a ten název je tak schválně:-)
ve městě zjizveném výstřely
jsem snad nezapomněl na to, kdo jsem.
Teď, až když jsem rozdal
všechny své anděly,
našel jsem zemi,
kde se nebrečí.
Říkali, že pod nebem,
a moc to tam neznám,
žije děvče, co se umí smát.
Neumí prý hádat z ruky,
nerozumí hvězdám,
umí ale mnohem víc,
umí radost rozdávat.
A já jsem jen seděl.
Slunce mě hladilo po tváři
a já si nechal o jasanech zdát.
Na západ hleděl
a neměl ani tušení,
co všechno bych měl znát.
A tak jsem s posledním sluncem vyšel do ulic,
došel až sem
a v domě na rohu ulice
našel anděla.
Na vteřinu jsem zapomněl, kdo jsem
a sedl si k němu...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
ted je 23:42 a já to tu čtu celej den a furt nemužu přijít na to co bych ti napsal - tak moc to na mně zapůsobilo. Ostatně jako všechno cos mi tu zatím ukázal...
19.06.2008 23:45:00 | Saly89
óó, děkuji, tohle bylo taky jedním dechem napsáno, není to ani tak báseň, jako spíš příběh.
19.06.2008 16:27:00 | Kaplan02
velmi pekne, libi se mi jednoduchost toho psani, nevim jak dlouho si nad tim sedel, ale ja to precetla jednim dechem ...podle anotace jsem cekala nejakej med,ale tohle je jen cukricek :-) a peknej ..
19.06.2008 16:03:00 | saddova