Melancholie

Melancholie, ta spanilá dáma,
přišla dnes ke mne, ač nebyla zvána.
Vešla si dovnitř, neklepala ani,
chvíli sem o ni neměla zdání.

Po chvíli krátké, klepe mi na rameno:
"Vklouzla jsem dovnitř, nechalas´s otevřeno."

Zůstala se mnou do pozdního večera,
mluvila rychle, chvílemi křičela.
Začala rozprávět, na téma nečekané,
se smutkem v očích,měla otevřené dlaně.

Když vládu svou převzala noc,
řekla, že dneska už bylo toho dost.
Že přijde zítra znovu, bude-li moci,
odešla tedy a já měla pocit...

...pocit, že jestli vrátí se ještě kdy,
mé srdce hluboce poraní...