Závist je mrcha..ale lidská. Taky závidívám, třeba jeho kocourovi, když ho pohladí. Nebo ptákům a motýlům, když mu sedí na okenním parapetu a můžou ho šmírovat. Nu což, jednou snad závidět přestaneme a pak... mám blbej pocit, že budeme závidět znova. Jinde. Ale třeba jenom chvilku a pak už nebude proč. Jednou se to štěstí unavit musí a to by bylo, aby se nezastavilo i u Tebe. Hodně štěstí:-)
30.06.2008 15:23:00 | xavian
ST! hlavně za obsah, pač vím úplně přesně, o čem píšeš, opět básenka jako bys mi ju vytrhla z úst, srdce aj duše ...
20.06.2008 06:27:00 | NikitaNikaT.
Pravdivé , drž se zlatí a není co závidět ... posílám pohlazení ...
20.06.2008 01:59:00 | toužím.jít.dál