Chtěl bych

V přírodě snoubí se, láska i nenávist,
všechno miluje se, i když ne na pohvizd.
Já jsem Tě miloval, miluji stále,
co teď však stalo se – nemůžu dále.

Zamkla ses klíčem a hodila jej do hlubin,
chtěl bych být ptákem, ten klíč bych vylovil.
Odemkl srdce tvé, vrátil Tvé city,
já už však zapomněl, já nemůžu – jen Ty.

Ty víš jak vypadal, kam jsi jej hodila,
zamkla ses sama, a lásku tak zabila.
Proces však nechci vést, je to jen polemika,
nevím co cítit teď, cítím co cítím.

Cítím co cítil jsem, lásku – a vroucí -
chtěl bych i cítit víc, cítit tu Tebe.

Kouknu-li na nebe, vidím tam tyrkys,
barvu tvou líbeznou, já snesl bych Ti.
Vzpomenu na Višeň, na strom ten ovocný,
dřevo má vonící, ty voníš – už nevzpomenu si.

Když jsem se probudil, kdykoli kdekoli,
cítil jsem Tebe, Tvou krásnou vůni.

Ne já už nemůžu, lásku jsem míval,
Tebe já miluji, Tebe jsem líbal.
Cítím se pokořen, cítím se zabit!
Neber si zavinu, co já teď cítím,
vše plyne ze srdce, a já to vím.

Nevím jak přežiji, v tom malém světě,
ať kouknu kamkoli, já vidím Tebe.
Chtěl bych být slepý, já bych rád neslyšel,
nechtěl jen vzpomínat, pod dekou brečet.
Chtěl bych být šťastný zas, znova žít,
chtěl bych Tě milovat, tak jako dřív.