Beznadějná

Do nočních hodin již postoupil čas,
spánku však nedá mi svědomí hlas.
Tak jako duše zlá v očistci křičí,
tak jako mečů sto v hlavě mi řinčí.

Nechť zemře kacíř, bídný ten žhář,
jenž ve mě zapálil cit pro tvou tvář.
Cit pro tvé oči, pro jejich zář,
pro tebe sjezdil bych svět křížem kráž.

Přesto že úplněk, v srdci mám stín,
z miliard hvězd já jen jednu vidím.
Tou hvězdou v temnotě, tou jsi jen ty,
kéž bych směl políbit sladké tvé rty.

Přesto že šílenství po mě se sápe,
jsem jako slepec co temnotou tápe,
i když mou naději sežrali vlci,
zůstáváš na věky růží v mém srdci.