Další den v mojí cestě za sluncem

Kterou rukou si mám zakrýt oči,
abych na tebe už neviděl,
když slzy padají z mých řas?
Kam mám utýct, abych už nikdy neslyšel,
Tvůj hlas?
Jenž ve větru se lehce třás
a já ti porozumnět chtěl.
Byl to den...
Den jako každý jiný,
den kdy slunce vyhánělo na zem stíny,
stejně jako ten den,
když slova mrzla nám pod nosem
a ty si mi z nich namaloval lásku,
nyní ztratila smysl jít za sluncem?

Smysl ztratí i spousta chvil,
rozhodnutí a přání.
Pro to pro co jsem za poslední dobu žil,
usínal a každý nový den se probudil.
Vstávám i teď a kupředu mě to žene,
žádný srdce přece nikdy nezůstane bez naděje
Vždyť slunce nosím pořád v něm...