Podivný zloděj

Zloděj jsem býval,
a zloděj jsem stále,
krást chuť jsem vždy míval,
sprostý zloděj s pocity krále.

Kradl jsem jen to,
co týkalo se Tebe,
ať bylo to Tvé léto,
ba dokonce Tvé nebe.

Já dále pak musel krást,
Tvou krásu a přítomnost,
byla pro mne božská slast,
když kradl jsem Tvou náklonnost.

Kradl jsem jen vzduchem,
a zrakem mých dvou očí,
podporován vnitřním duchem,
jenž dál krást mne učí.

Ať já chci, a nebo ne,
vždy Tebe si krást budu,
vždy když mysl vzpomene,
vždy - kudy jen půjdu.