Večerní stesk

Už stmívá se,
noc bude opět naší paní,
já z okna dívám se
a doufám,
že všechny naše sny se splní.
Má duše znovu smutní,
slzy lásky a stesku znovu padají na polštář...
A já šeptem se ptám
toho jediného, co ještě mám:
"Kam upíráš svou tvář?
Kde leskne se tvá zář?"

...

Cíl naší cesty však daleko není,
za pár dní leccos se změní.
Až uvidím Tvoji zář,
rozjasní se moje tvář,
šťastnější nepotkáš!
Zastav své umírání, miláčku,
stačí vydržet chviličku!
A po té těžké chvíli,
jako bychom se láskou opili!
Budem už jenom spolu...