Chybíš mi...

Byla středa, brzy ráno
já sama tu zůstala.
Slunce do oken mi hřálo,
listonoše jsem potkala.

Dopis v rukou podával,
na něm má adresa,
pes u dveří postával,
slunce padá u lesa.

Rychle po schodech běžím,
ať tvé řádky čítám,
na posteli tiše ležím,
nervozitou ani nedýchám.

Píšeš jak se ti stýská,
že dálka dělí nás,
že u Vás se blýská,
že chybí ti můj hlas.

A tak tužka lítá,
po papírech mých,
je ráno,zase svítá,
láska není smích.

Je to už pár let,
co náš vztah trvá,
já chci tě tu mít hned,
jsem přece tvá prvá.