Láska a Večernice

Když na rozloučenou dni mává,
/který se chystá jíti spát,/
jako Večernici ji znává
básník i prostý člověk snad.

A než se zrodí nové ráno,
Jitřenka usmívá se z nebe,
a v hvězdné ročence je psáno,
že, Venuše, zas zříme Tebe!

Měsíc si chodí po hladině,
vypráví divné příběhy,
ať věříme či nevěříme,
občas nám vejdou v naše sny!

A vítr na šalmaj zas hraje
líbezné písně, zmámen snad
vůní, co do širého kraje
tu šíří něžný růží sad!

V podloubí tichém stín Ti kývá,
když s touhou svou v ně jdeš se skrýt,
šachovnice života bývá
bojištěm, v němž se ztrácí cit...

Srdce Tvé jak šach osamělý
bloudí políčky neznáma...
Čeká naň v světě osud skvělý
nebo mu snad mat Láska dá?

Odpověď jen budoucnost zjeví,
prozatím věř a miluj zas!
Snad osud sám to ještě neví!
Tak vychutnej si Lásky čas...