Lesní víla

Lesní vílo, rozpust si vlasy,
dovol mi být svědkem tvé krásy.

Nech se ode mne hladit a hýčkat,
jsi ta pravá, Amálka musí počkat.

Lesní vílo, ucouraná od rosy,
nevím kdo jsem a ty kdo jsi?

Čekám let jednadvacet, až se mi zjevíš,
čekám tam, co vždycky, to snad nevíš?

Lesní vílo, pojď, už spěchej,
všeho ostatního teď zanechej!

Pojď ke studánce tam, kam patříš,
přec za hlasem srdce svého míříš.

Lesní vílo, my dva jsme mistrovské dílo,
pověz mi, jak se ti, jak se ti beze mne žilo?

Patříme k sobě jak kočka a pes,
ty jsi má víla a já tvůj les.