Jezdec

Jsem dítě snů.
Zrada od tebe mě pálí jako oheň.
A to oheň je můj živel.
Proč si jen toho proklatého dne napsal!

Já jsem tě viděla jako prince,
Na bílém koni.
Jak mě chrání před vším zlým.

To byla ale pouze maska tvá.
Když si masku smekl z mého,
Snu v kterém si byl princ na bílém koni ses vyklubal.
Jen pouhý zlý jezdec.

Pak jsi odjel.
Na jedno si však zapomněl
Na mě!

Jenže to byl tvůj úmysl,
Ukončit hru a odejít.

Jak nerada prohrávám
Ale s tebou jsem prohrála,
To nejcennější
Své srdce!

Jsi jezdec kradených srdcí!