Nač zapomenout?

,, Nač zapomínat, radši bych si řekla stalo se,přijmu to,život jde dál..." toť tvá slova...

Nač zapomínat?

Na ten okamžik,kdys poprvé řekla- ,,Mám tě ráda..."
jak jsi řekla, teď už to není pravda...
Na ten den, kdy velký déšť nás smáčel,
a já vedle svého štěstí směle kráčel...

Na ty dny, kdy ráno na nádraží jsem Tě doprovázel...
a poprvé v životě se mi vstávalo s chutí a tak krásně...
Na ty dny, kdy jsme se neviděli,a já ti možná scházel...
na ty dny, kdy jsem ti psal láskyplné básně...

Na všechny ty dny na koleji,a na škole, kdy jsem každou minutu počítal a tolik se těšil až budu opět s Tebou...
Na ty dny,kdy mě ubíjelo, že jsi nedávala najevo, že tyto city i s Tebou hýbou...
a já se to tolik snažil zakrývat,nikam jsem Tě nechtěl nikam tlačit ani nutit...

Na ty naše rozhovory po ICQ kdy jsme se oba smáli...
Na ty chvíle, kdy jsme spolu blbli,tak si spolu hráli...
Na všechny ty chvíle,kdy jsem se o Tebe bál...
Na ten den, kdy po procházce v dešti, jsem se na kolotoči s Tebou smál..
Na ten den...kdy jsme spolu byli u kamaráda na svatbě,
a poté na té hostině...

Na ty chvíle kdy jsem měl starosti, a neměl jsem náladu...
Na ten poslední týden kdy veděl jsem o Tvé odtažitosti a chladu...
Na ten poseldní týden, kdy i dva dny před tím koncem jsi psala jak moc se na mě těšíš...

Na naše procházky, které sis myslela že mě nebaví...
přitom jsem byl šťasten že jsem s Tebou...
Na ty chvíle, kdy jsem Tě doprovázel po tréninku domů...
Na tvé oči,tvůj pohled, který mě pokaždé pohladí...

Zapomenout na tu, které jsem věřil, že mou důvěru nezradí...
Na všechna tvá tehdejší slova, která už neplatí...
Na Matějskou...
...po které jsem si uvědomil že Tě mohu ztratit..
Na ten večer po Matějské...
...kdy jsem se rozhodl vše napravit,a neztrati Tě se snažit...

Na to ráno po tomto večeru, kdys řekla nemám Tě už ráda..
Na to ráno,které zbořilo všechny sny,naděje,celý svět...
Na to odpoledne,kdy jsem si šli promluvit a tys znovu zopakovala těch pár vět...

Na den kdys mi napsala že máš mě pořád ráda,jen že potřebuješ přemýšlet...
I na tento den, který mi dal novou naději a opět mi dal křídla..
A hlavně na den kdy jsme si šli vše vyjasnit a tys mi tu naději opět vzala, a opět řekla že už nemáš ráda...

Hlavně na ty dny kdy nejsem bez Tebe šťastný...
na dny kdy i svit slunce už pro mě není jasný...
a tyto dny kdy ztracena je veškerá naděje...

Zbavit se vší te lásky,kterou ti už nemohu dát
která teď ničí,nenechá mě spát,nenechá mě smát...
Zbavit se té lásky, kvli které bych za Tebe i život dal..
Zapomenout na Tebe, protože potkat zlatou rybku, a moci si přát cokoliv,cokoliv na světě,jen Tebe bych si přál...

A právě proto že jde život dál...a ztracena je veškerá naděje...proto se musí zapomínat...i když člověk nechce a nezapomína se lehce..Tobě se zapomnělo snadno mě ne...

Nač tedy zapomenout? Na to vše...právě proto že život jde dál...