Růženka

Růženko, Nalezenko !
Byla jsi mou velkou láskou,
nalezenou kráskou.
Byla jsi můj osud, byla jsi má touha,
proč já pro tebe jen epizoda pouhá ?
Odpovědi hledám v sobě,
proč nalezena bylas pro mě ?

Růženko, Něžněnko !
Teplý podvečer zvolna růžoví
malován červánky,
na mezi sedím, na nebe hledím,
poslouchám skřivánky.
Jako jiskřičky v očích tvých
na poli zlatí se obilné klasy,
ve vzpomínkách zas s tebou jsem,
dlaní čechrám ti vlasy.
Zas líbám tvoje žhavé rty
a tělo mé se zachvěje,
zas toužit chci a hladit tě,
mé tělo zase tvoje je - naposled.

Růženko, Ztracenko !
Pavouček akrobat ve výšce na nitce
větrem se třepotá,
snivé mé vzpomínky mistrně rozmotá.
Lehounký větřík někam je unáší,
daleko ode mne i smutek odnáší.
Po těžkém období jizvy se nehojí,
nemizí, ale už nebolí.
Úsměv mám na tváři, milé kol sebe,
lásko má ztracená, už nechci tebe !