Mít tak štěstí kominíků

Mít tak štěstí kominíků

Na planetě zemi se pro mě něco mění,
týká se to osamění,
nic víc to není,
je to chvíle na zbláznění.

Nač mám ústa a k čemu dlaň,
svou vizi si vždycky chraň,
je tvého žití tak silná zbraň.

Já však nemám meč či dýku,
stejně tak štěstí kominíků,
s hlavou dole kráčím po chodníku,
po místech která známe,
ve dvou je již více nepoznáme.