Vyznání

Čas pomalu utíká,
trápení jsou dny bez tebe,
přirovnat lze to k pocitu,
kdy mráček ztratí cestu na nebe...
Očička jak studánky,
nacházející se v tom nejkrásnějším lese,
srdce a nárůč dokořán,
která do mě štěstí a radost vnese;
chvíle s tebou,
kdy objímat jsem tě a po vláskách hladit mohl,
do teď nikdo,
dát mi, tak jako ty, nedovedl...
Jsi pro mě světlo,
co vždy ze tmy mě do bezpečí dovede,
jsi pro mě nadějí a vším,
jako když všechny mráčky v pořádku vrátí se na nebe...
Život můj bez tebe ztrácí cenu,
jako když růže příjde o trny,
jako ztracíš naději, že najdeš jehlu ztracenou v senu
i jako moře, co z nenadání příjde o vlny...
Tři slova tuto báseň dovrší,
- miluji te sluníčko -,
slova, co říct se mají, pokud srdíčko ti tak poručí...