Black Rose

Přijel do města nepoznán
muž, co měl zahalenou tvář
v malém obchůdku dveře dokořán
dceru krásnou má lichvář.

Pohled do očí jediný
stačí pro uhranutí víly
pohled co pálí, je vinný
a vede si ji mezi stíny.

Na černém koni přijel nepoznán
muž, vyhnanec světa
však k dívce bílé náhle přikován
nepomůže již osvěta.

Varování, co je to pro malé mládě
jí všichni muži růže pod okna nosí
jiné by za to daly zlata plné kádě
jí touha jediná v myšlenkách kosí.

Jen pohled do očí co spálí je plamenem
rozkoš a touha vyhnanců lásky
osud je pro oba obrovským břemenem
na rukou nosí černé pásky.

Noc přes oba sametový plášť rozloží
to úplněk jenom do tmy si září
a mezi vzdechy a rozkoší
do klína jí položí
černou růži.

Odjedou spolu na černém koni
do druhé části města
tam, kde je zatracení
kam vede strmá cesta.

Bídáci, žebráci, ta lůza světa
na pozdrav mávají když vjíždí
černý pán a princezna zakletá
a o skálu vlny se tříští.

Na lůžku z černých růží usíná
však cosi tady uvadá
její krása tak nevinná
a není to záhada.

Ona pod srdcem strach o dcerku nosí
co brzy narodit se má
do světa bídy brání jí cosi
přivést tu malou, když je tma

utíká zpět a nevnímá slova
utíká pryč, princezna prokletá
černou růži ve vlasech schová
dcerce se dostane osvěta.

Celá západní polovina města
jásá, to dívenka ztracená
vrací se, výmluvná gesta
jak je poznamenaná...

Uvadá krása jak černá růže
tím sílí mládí dcerky
však matce již nikdo nepomůže
její tajemství přikryjí krkavci
černými pírky.

Slzy tají v utajení
jen ona za nocí se choulí
rozkoší za svítání
probouzí se...nepřebolí.

Zrada spálí své milování
obětovala co měla pro svou dceru
však kdesi daleko slyší ržání
černého koně v šeru...

A on přichází po půlnoci
to když oči se klíží
a na hrob položí jí
černou růži.