Přiznání

Hvězdy míří na nebe,
mráčky se na obloze kupí,
zůstal jsem tady bez tebe,
srdce mé mimo tvou přítomnost trpí…

Dlouhé čekání na tebe to bylo,
hluchá, tichá místa v mém srdci,
stále věřím, že není na světě tomto nic,
co spravit by se neumělo…

Nežádám víc jak jednu šanci,
lásku a něhu tvou tobě vrátit,
jen ty dokážeš vykouzlit úsměv na slunci,
prosím, nemám sílu opět osudu daně ze života platit…

Tři magické slůvka ode mě, dlouho si neslyšela,
(neboť já hlupákem byl)
slůvka, co druhému říct se musí,
(nebýt já jím kdysi, dříve bych se za tebe bil!)
– miluji tě – jen srdce toto říct ti poručí…