procitnutí

Smutně stála jsem na rohu ulice,
Na cestu dopadal matný zrak měsíce.
Chtěla jsem jít jenom o krůček dál,
Potkal mě však přítel se jménem Žal.

Vrátil mě na místo, které už znám,
Tam kde má dva bratry – Bolest a Klam.
Nechali mě znovu na místě stát,
Proč musela jsem plakat, když chtěla jsem se smát?

Nechci už nikdy víc vidět jeho tvář,
Hodně mi ublížil, byl to i lhář.
Chtěl jenom dokázat, že může mě mít,
Že s lidmi smí dělat, co bude chtít.

Až pozdě jsem zjistila, co zač vlastně byl,
Nevím zda měl mě rád – spíš mě jen využil,
Já měla ho ráda, teď necítím nic,
Protože od lásky očekávám víc..

Než on mi mohl dát..