Sny

Nocí temnou nese se tichá píseň,
ne to není skutečnost, zas jen pouhý sen.
Ta melodie, tak cizí a přitom známá,
stojíš v zahradě, tak samotinká, sama.

A nikdo nepřijde k tobě zas,
nezboří tu věčně pevnou hráz.
Co mezi tebou a okolním světem stojí,
nechce, nebo se možná jen bojí.

Tisíce slov stále šeptat můžeš,
v té zahradě snové kvetou už růže.
Však ve snech nemívají trny ostré,
ráno zas probudíš se do reality kruté.

V níž jsi stále jen opuštěná, sama,
je jedno, zda pozdě v noci, či brzy z rána.
Není nikdo, kdo po tvém boku věrně by stál,
jen tak, prostě byl, aniž by něco žádal.

Však nesobeckost už vidí se jen zřídka,
hlavní je něco dostat, zkrátka vyhrát.
Někdo, kdo, aniž by něco chtěl, řekl jen tak,
ta tři slova: "Mám Tě rád…".

Říká se, že láska slepá je,
však možná, že věčnost přežije.
Ta dáma, co radost i slzy rozdává,
nikdy dopředu nevíš, co sebere ti, či dá.

Štěstí je vrtkavé, však každé chvíle si važ,
nikdy nevíš, za jak dlouho přijde zas.
Můžeš čekat třeba jen minut pár,
nebo život celý, ale možná by za to stál.

A co zázrak? Existuje vůbec něco takového?
Či je to jen výmysl člověka bláhového?
Možná jde jen o to, kdo čemu věří,
a kdo pro sny své třeba i na kraj světa běží.

Však ať už je to tak, či snad zcela naopak,
ať se zdá, že nepřijde to, co považuješ za zázrak.
Nikdy nepřestávej věřit snům svým,
ty jediné ti nikdo nemůže vzít…

Marky