Na rozloučenou…

Dopisem to začalo,
Dopisem to skončí,
Tak slibně to vypadalo,
teď však všechno končí.

Možná, že tě bolí srdce,
Když to psaní držíš v ruce,
Mé však bolelo stejně přece,
Když s jinou jsi byl.

Chyb udělala jsem mnoho,
Však poučila jsem se z toho,
Trápení, jež láska nese,
Srdce dlouho neunese.

Možná, že ti nedávají
Moje slova smysl,
Já držím se nadějí,
Že důvtipnou máš mysl.

Teď chci, abys věděl,
Že na tobě mi záleží,
Možná to tak osud chtěl,
Abychom se rozešli.

Říkávals mi něžná slova,
Kam až moje paměť sahá,
Teď už nezáleží na tom, co řekneš,
Nezáleží na tom, co uděláš,
Tohle už prostě nevrátíš,
Tak proč si to nepřiznáš?

Tenkrát láska zajiskřila,
Teď pomalu vyhasnula,
Nic věčně netrvá,
Snad jen vzpomínka přetrvá.

Nezapomeň prosím na mě,
Volá holka možná marně,
Holka, jež tě milovala,
A jako první políbila.

Vím, že jedno "Promiň",
Nebude Ti stačit,
Snad poslední pusa letmo,
by mohla bolest předčit.

Ublížit Ti, nechtěla jsem nikdy,
Jinak to, ale nejde někdy,
Kdyby jiná cesta byla,
Ráda bych jí využila.

Dobře mě teď vyslechni,
Bolest, co asi právě cítíš,
Časem snad se vytratí,
A Ty novou lásku zas pocítíš.

Dlouho jsem tě milovala,
Několikrát vynadala,
Přec se za to náhle stydím,
Když to hezké za námi vidím.

Je mi líto, co se stalo,
Ale myslím, že to za to stálo.
Dokážeš na mě v dobrém vzpomínat?
Dokážeš mě jednou přestat proklínat?

Kéž dokážeš zas zářit,
Jak andílek se tvářit,
Kéž mluvit se mnou dokážeš,
Aniž musel by ses přetvářet.

Kéž dokážeš se s lidmi opět smát,
Aniž musel by ses bát,
Že přijde někdo jako já,
Kdo zlomí srdce nadvakrát.

Roztrhat fotky moje můžeš,
Nenávidět mou tvář smíš,
Já však raději bych stokrát byla,
Kdybych jako přítel vedle Tebe státi směla.

Tuhle báseň složila jsem sama,
Na památku toho, co bylo mezi náma,
Věř, že své "Sbohem",
Vyslovuji s těžkým srdcem.