Proti osudu

To, co teď uslyšíš bude nejspíš hnusné,
ale jinak to už nejde!

My nemůžem být spolu,
osud to tak chtěl,
nikdy neměli jsme sedět u jednoho stolu,
neměli se dělit o postel!
My dva se potkat vůbec neměli,
Vždyť jen samé potíže z toho jsou.
Od té doby, co naposled jsme se viděli,
Je otázkou mou:

proč máš mě rád?
Proč drží se mě naděje?
kdy přestaneš si se mnou hrát?
kdy zase řeknou: „na dně je.“?
Jak víš, že není to jen klam?
Jak mám vědět, že nelžeš mi?
Co kromě lásky já ti dám?
Co po mě chceš, pověz mi!

Ačkoli se rádi máme,
My spolu opravdu nemůžem být.
Jen mnoho zmatku naděláme
A já pak zas přestanu žít.
Není to správné,
To, co teď dělám,
své lásky se vzdám, té dávné,
přesto ještě otázky mám:

proč máš mě rád?
Proč drží se mě naděje?
kdy přestaneš si se mnou hrát?
kdy zase řeknou: „na dně je.“?
Jak víš, že není to jen klam?
Jak mám vědět, že nelžeš mi?
Co kromě lásky já ti dám?
Co po mě chceš, pověz mi!

Je mi to líto,
že musím se tě vzdát,
ale já vím, že přebolí to,
svou lásku musíš jiné dát!
Je to smutné,
Ale já vzdám se,
Snad dobře ti bude,
Ale ještě ptám se:

proč máš mě rád?
Proč drží se mě naděje?
kdy přestaneš si se mnou hrát?
kdy zase řeknou: „na dně je.“?
Jak víš, že není to jen klam?
Jak mám vědět, že nelžeš mi?
Co kromě lásky já ti dám?
Co po mě chceš, pověz mi!

Proti osudu
Já už nechci dál jít!
Raději odejdu,
Osud to chtěl jinak mít!
Proti osudu
Bylo naše setkání!
Konec odbudu
Pouhou básní na rozloučení…

Ale

proč máš mě rád?
Proč drží se mě naděje?
kdy přestaneš si se mnou hrát?
kdy zase řeknou: „na dně je.“?
Jak víš, že není to jen klam?
Jak mám vědět, že nelžeš mi?
Co kromě lásky já ti dám?
Co po mě chceš, pověz mi!
Co kromě lásky já ti dám?
Víc už ani nemám…