Holubička

Sedí holubička na větvičce,
milostný dopis má na nožičce.
Sedí tiše,v duchu pláče,
vzkaz doručit nedokáže.
Nezná cestu,
zapoměla kudy vydat se měla,
jejich těla už nikdy nesplynula.
Chyba holubičky to není,
jejich city se mění!
Mění se z lásky v nenávist,
protože nebyl doručen jeden list.
List který by jejich lásku rozedmul,
stejně by byl nakonec do srdce zabodnutý kůl!
Holubička sedí dále,
na cestu si vzpomenout chce stále.
Je to marné,
žádná srdce spolu nejsou na věky,
obvykle jsou zbytky srdcí házeny do řeky.
Ať si plují svojí cestou,
ne se svou nevěstou,
ale samotné v řece ukrutné.
Nad tou řekou sedí holubička,
pláče,
pro kusy srdcí skáče.
Bohužel slepit je nedokáže.
Škoda.
Co bude dál?
Nic!
Jen zase ta samota,
horší než nejtemější temnota...