Blábolníček...

Otevřel jsem památníček
četl v něm a divil se
to přec není blábolníček
podle něhož řídím se.

Pravdu mělas, kamarádko
i život mě naučil:
Dvě milovat, že je chyba,
mockrát jsem se přesvědčil.

Je to málo, dneska to vím,
po mnohých ženách stále sním
daří se mi, dobře spím,
však pokaždé se probudím.

Žádný sen netrvá věčně
i tak o něm smýšlím vděčně.
Rád bych mu já zaplatil
za každou chvíli, co jsem snil.

Však bohužel nemám nic,
jsem jak ten princ z Nemanic.
Tak snad příště polepším se
i v psaní básní vylepším se.