Vzpomínky

Proč jen nejde vrátit čas?
vzpomínky jsou všude kolem nás.
Vlastně se bez nich ani nedá žít,
část nás ukrytá je v nich.
Jenže proč některé z nich tak bolí?
klidný spánek nedopřejí.
Prostě nenechají tě být,
zase v klidu normálně žít.
Zavřu oči a zas vidím jen Tebe,
nad hlavou rozprostírá se nebe.
Někdy krásně modré bez mraků,
jindy černé jako noční koráb snů.
Na němž pluji dnem i nocí,
osud má mě ve své moci.
Jedině on nejspíš ví,
to co nikdo z nás se nedozví.
Dřív než nastane ten správný čas,
než dál zas půjde každý z nás.
Spolu nebo možná každý sám?
Kdo ví, kéž svůj vlastní osud znám.
Mít tak křídla, vědět jak se létá,
utekla bych až na kraj světa.
Před bolestí smutkem a slzami,
tam do toho světa nad námi.
Tam, kde poletují si andělé,
kde tváře všech jsou stále veselé.
Kéž tak jedním z andělů být,
nad tebou dnem i nocí bdít.
Srdce úzkostí tiše se svírá,
však ani ten slavík nezazpívá.
Jen tma věčná bez záblesku slunce,
stále věřit a doufat tichounce.
Nekřičet, stejně nikdo neslyší,
snít, to se snad ještě stále smí…

Marky