.
.
ty víš že se člověk naučí žít
i s bolestí a beznadějí
ty víš že jsi moje
beznadějná bolest...
.
.
byl jsi a budeš závrať...
/tak raď
co s tím teď bez tebe?/
na Beit Lehem
padla šeď a stín
a Jerušalajim
tak plný vin
přesto svatý natřikrát
/staň se co má se stát/
město z rozvalin
stínem splatí
možná kamením
/vím o studně zamknuté
nehnutě pramením
nestuď mě!/
Hefa
přebývají touhy
pohyb je sen
ve všech harfách
světa obsažen
když svítá
nebuď mě
lítám a křídel netřeba
Be'er Ševa
poušť pískem plodná
vrostlá do dna
na patnáct kroků od oltáře
/bez tebe i svatozáře
jak je zvykem
pod jazykem
všechnu pravdu co jí jen je
a pod víčky všechny lži a lžičky
v žaludku pomyje
z prázdného hrnku na dušičky/
jak ti budu říkat
teď a dnes a v noci
nebo za pár let?
křič
že jsi moje tříska
žes pod nehet mi vlez
že po pár krocích pryč
vrátím se ti zpět
/nemůžeš přebolet/
.
.
Dík, báseň se povedla (jako mnoho tvých dalších), tak tohle bych nesvedla, ty tvoje básně - je mi z nich krásně, jsou jako lavina (snů a pravdy)co spadla mi do klína, chci říct do dušičky.
13.12.2008 18:34:00 | Kapka
Tvé verše mne zahřály i pohladily po těle
jak nejjemnější polštář z flanele.
Snad se do té země někdy podívám.
A díky za tip, Hanele.
26.07.2008 17:18:00 | Špáďa
Okouzlená jsem...je to tak...smutné a přece jsem ráda, že jsem to četla...krasosmutná :)
09.07.2008 22:38:00 | Neexistujíc a její ruce od krve
St! dílko je úchvatné, má to hlavu, patu, jistou myšlenku, pocity a trochu emocí ... prostě se mi to líbí a zaujalo mne to.
08.07.2008 21:57:00 | NikitaNikaT.